U babičky v domečku

 Ležím. Odpočívám, relaxuje u knížky nebo časopisu, chvilku výšívám.. Sleduju televizi-soutěže,cestopisy a pořady typu Všechno,co mám ráda.. Luštím křížovky. Ale  nejvíc spím. Jsem zalezlá v brlohu jak medvěd brtník.  Tak jsem se těšila ,jak bude sluníčko, jak půjdu do lesa na konvalinky, ale hlavně udělat několik pěkných fotek a protáhnout svoje tělo.. Máme tu novou cestu až k lesu. Taky jsem se těšila, jak si na dvoře a před domem vysadím kytičky.. Jak pojedu někam na výlet..  Místo toho tvrdnu doma a musím přiznat, že moc dobře mi není.. A vůbec nevím, jak dlouho budu doma. Ach jo. Moje domácí nečinnost mě ubíjí, nejsem zvyklá ležet, mám ráda nějaký pohyb.. Ušila jsem nějaká srdíčka, napiplala plechovky na tužkovníky,udělala jeden domeček  na zeď pro kamarádku.. Aspoň to.. Včera jsem se pustila do vyšívání obrázku ,ale moc mi to nejde, jsem slabá jak čaj.  Měla jsem ve čtvrtek jet do Bzence na oslavu 30 let firmy.. Hodně mě mrzí, že jsem nemohla. Aspoň fotky jsem už nějaké viděla. S

 Není moc velká, ale je to jedno z mých útočišt, když je mi ouvej..nebo naopak, když mám super náladu... Miluju to tady. Není to tu dokonalé, všecko tu má svoje místo, tím myslím, že to nijak nehrotím, nechávám růst i plevele, ze kterých si uvařím čaj nebo použiju v kuchyni i jinak. Mám tu 2 vyvýšené záhony, takové "co dům dal", jeden z palet, ten druhý ze staré nádrže na vodu. Ale slouží suprově, nemusím se ohýbat.. .  Nejvíc se tu věnuju skalce, už je skoro ve finální podobě. Skalničky milovala už moje stařenka., taky jsem toho hodně chytla od mých tet, hlavně té ze Skřípova u Konice. Ta měla nádhernou skalku potom i v Dobrčicích, kde bydleli se strýcem v důchodě. 

 Od sobotního poledne mě bolela hlava.. Zas moje ne- kamarádka migréna.. Sobotní odpoledne jsem prospala. Večer jsem vytvořila dva malinké andílky, protože jsem měla pocit, že moje ruky už dlouho zahálí.. Dala jsem si je na poličku, kde mám fotky svých blízkých, kteří už jsou v nebíčku..jeden andílek pro babičku, druhý pro dědu..bez jejich péče bych tu nebyla. Tak strašně moc mi chybí!! Nedělní ráno jsem pomaloučku zasadila kytičky, taky přísadu rajčat a paprik.. Vyčistily jsme s Míšou skalku.. A když jsem se tak hrabala v hlíně, uviděla jsem kovový plíšek. Špinavý, odřený.. Ale už v tu chvíli jsem si říkala, že mám poklad. Penízek.opravdovy, starý.. Který tu ležel v zemi asi hodně let.. A čekal, až ho já najdu.  Penizek jsem doma vydrhla. I když to moc nešlo, je odřený, pokrytý měděnkou. Špatně čitelný.. Ale i tak- za pomoci lupy jsem vyluštila, co mi stačilo.. Desítka jakože asi 10haléř.a rok 1913....rok narození mojí babičky.. Náhoda? Náhody přece neexistují.. Pozdrav od prarodičů..

 Krásná akce, vystoupení krojovaných souborů, jarmark lidových řemesel, regionální potraviny... Stánky s dobrým pitím a jídlem.. Skvělá atmosféra.. Nečekaná setkání s kamarádkami. Co víc si přát..  Dovezla jsem si keramickou mističku, už v ní vidím kytičku.. A taky keramického ptáčka na pověšení. A od syna krásný zvoneček ke Dni maminek... Děkuji..