U babičky v domečku

 Byl součástí dožínek -stánky s rukodělnými výrobky..Podívejte se,jaké krásné věcičky tu měli: Setkala jsem se zase s kamarádkou Renatkou,poslední dobou už na 3.místě po sobě. a pro děcka tu bylo krásné pískoviště-z obilí-jak jinak,když jsou to přece dožínky... Taky jsem v dětství ráda chodila v obilí,když jsme ho sušili po vymlácení v průjezdě..

 Nádherná akce,krojovaný průvod souborů z celého Zlínského kraje od zdejšího Domu kultury až na Velké náměstí,kde byla tribuna.,náměstí plné lidí,rukodělný jarmark.,ukázka moderních zemědělských strojů...Dobré jídlo i pití,skvělá nálada.Zahájení českou státní hymnou...Proslov starosty města Kroměříže,taky primátora Zlínského kraje/i on měl na sobě krásný kroj/,zástupce Agrární  komory ČR a ministra zemědělství.Jako hosté tu byli i zástupci patronátních měst z Francie,Polska a Slovenska. Miluju takové tradice,jakými jsou Dožínky..Zemědělství asi pořád mám v sobě,kořeny předků...Odmala jsem v tom vyrůstala-pole,zahrada,sad...chov domácích zvířat,pěstování kytiček,studium zemědělské školy..I když jsem od toho utekla na dlouhé roky jinam,teď jsem se k tomu pracovně vrátila..Ty dožínky mě zase nakoply,I když teď v práci toho máme hodně,tak si člověk řekne-vydržíme...Vždyť to přece stojí za to...

 Páteční odpoledne,potřeba vypadnout a zhluboka se nadechnout.Po náročném  pracovním týdnu a taky po zážitku z obchodu,kde se nám nepříjemná prodavačka snažila prodat slizké párky po záruce.... Byla jsem rozhodnutá přispět někde na potřebnou věc..To zase ve mě uzrál nápad někomu odsypat aspoň malinkou trošku peněz..Už jsem asi 2 měsíce nikde nepřispěla,a to je u mě dlouho.. Rozhodnutí padlo na  Kroměříž a návštěvu zdejší Kočičí kavárny.Na internetu jsme našli dvě,ale nakonec jsme zjistili,že tu funguje už jen jedna.Jmenuje se Toulavý ráj a najdete ho tu na Třebízského ulici v jednom dvoře. Kočičích tlapek je tu opravdu hodně.A jsou všude,na sedačkách,na stolech i pod stoly,na skříních,v domečcích jim určených,na zemi..A některé kočičky jsme měli hned i na klíně.. Dali jsme si Mňam kávu-s příchutí pomeranče,pomazlili se s kočičkami,zaplatili kávu a taky nějakou sumičkou jsem přispěla na kočičí konzervy. Věřím tomu,že -kdyby u nás doma  nežilo pět psů-tak bez nějaké kočičky neodejdu.Bohu

 Nedělní výlet na Horní Bečvu.Těšili jsme se,že se projdeme kolem přehrady,nakoupíme si suvenýry,dáme někde dobrou kávu.. Zamířili jsme ke zdejšímu Infu.Bylo zavřeno.Ale před Infem bankomat na některé suvenýry,takže turistické známky jsme nakoupili tam. Zajeli jsme k přehradě-začalo lít...A to hodně.Chtěli jsme ještě pohledy,chata Barborka ,kde je údajně měli prodávat,byla zavřená..Vrátili jsme se do potravin kousek od Infa,tam pohledy taky nic.Nakonec jsme našli krásný penzionek kousek nad přehradou,tam jsme sehnali pohledy a popovídali si s panem majitelem. Pořád pršelo,chtěli jsme tomu ujet,tak jsme jeli na Soláň.No,ale tam pršelo taky.Vlezli jsme do Infa,koupili si lístky na zdejší výstavu a koupili suvenýry. I to kafíčko nakonec bylo,ale to až v motorestu U pelikána u silnice z Valmezu,při zpáteční cestě.I jídlo jsme si dali.A bylo Mňam! A obsluha?Na jedničku s hvězdičkou.A nádherné prostředí ve valašském stylu... Cestou blíž k domovu jsme se ještě zastavili na  rozhledně u Kunovi