Už dva týdny to dusím v sobě..Ale musí to jít ven..Aspoň tady na blogu. Když jsem dělala vedoucí v obchodě v Tempu,chodilo tam hodně starších lidí.Patřili k nám jako naše rodina.Jedna z nich-paní Vašková,taková správná babička s taškou na kolečkách a s čagánkem..Bydlela kousek od obchodu.Vždycky jsme se jí snažily s nákupem pomoct. Nevím,kolik měla let,tipovala bych něco přes 80.Pokaždé,když měla narozeniny,svátek,na Velikonoce i Vánoce nám donesla malou milou pozornost.Všem.Byla to "Naše babi". Když jsem z obchodu odcházela,donesla mi na rozloučenou krásný porcelánový hrníček s dekorem levandule..Hodně moc si toho vážím.Pokaždé,když si do něj uvařím čaj/na kávu mám jiný/,si na ni vzpomenu.. Před 2 týdny jsem četla v okresním tisku v kolonce "Úmrtí" jméno-Vašková...Tak jsem si říkala-snad to není "naše"paní Vašková.Ten den mi volala Zuzka.Bohužel,je to tak.Paní Vašková odešla tam,odkud už není návratu.. Vždycky jsem si myslela,že-až nastane tato chvíle,te...