Paní Vašková

 Už dva týdny to dusím v sobě..Ale musí to jít ven..Aspoň tady na blogu.

Když jsem dělala vedoucí v obchodě v Tempu,chodilo tam hodně starších lidí.Patřili k nám jako naše rodina.Jedna z nich-paní Vašková,taková správná babička s taškou na kolečkách a s čagánkem..Bydlela kousek od obchodu.Vždycky jsme se jí snažily s nákupem pomoct.

Nevím,kolik měla let,tipovala bych něco přes 80.Pokaždé,když měla narozeniny,svátek,na Velikonoce i Vánoce nám donesla malou milou pozornost.Všem.Byla to "Naše babi".

Když jsem z obchodu odcházela,donesla mi na rozloučenou krásný porcelánový hrníček s dekorem levandule..Hodně moc si toho vážím.Pokaždé,když si do něj uvařím čaj/na kávu mám jiný/,si na ni vzpomenu..

Před 2 týdny jsem četla v okresním tisku v kolonce "Úmrtí" jméno-Vašková...Tak jsem si říkala-snad to není "naše"paní Vašková.Ten den mi volala Zuzka.Bohužel,je to tak.Paní Vašková odešla tam,odkud už není návratu..

Vždycky jsem si myslela,že-až nastane tato chvíle,tento okamžik-důstojně se s ní půjdu rozloučit.S pokorou,poděkováním,s velkou kyticí..

Bohužel,současná situace mi to nedovolila.Je mi to moc líto..

Držím v ruce zmiňovaný hrníček a posílám pozdrav do nebe..

Babi Vašková-nikdy na Vás nezapomenu!