V lednu je u nás smutno...

 HOdně smutno...

Nejen,že uplynulo 44 let,co mi umřel můj milovaný dědeček..,že jsme si doma připomněli výročí narození  milované tety z Opavy...Ale co se stalo,to nechápu.2 úmrtí během týdne..

Nejdřív můj bývalý švagr ,kterého jsem měla ráda i po rozvodu,vždycky mi pomohl,když jsem potřebovala.Navíc to byl Tomův kmotr na křtinách...Byl nemocný,měl tu hnusnou nemoc,co vystrkuje klepeta...Nepil,nekouřil,miloval svoji rodinu.měl rád všecky okolo..Bohužel.nebylo mu přáno si užít zaslouženého důchodu..Zemřel ve svých 62 letech,den poté,co dostal svůj první důchod...Pro všecky to byla rána..Na pohřbu jsme byli 15.1.2022.

Ale to nejhorší teprve přišlo..Odešel do nebe Tomův kamarád,bývalý spolužák..Léčil se dlouho se štítnou žlázou,nakonec ho zradily plíce a  ten hnusný covid..Byl plný optimismu-já jsem ho vážně nikdy neviděla zamračeného nebo vzteklého.Byl u nás často,vždyť ta omladina se schází u nás..Říkali jsme mu DROBEČEK,to pro jeho nadváhu..

V pátek 14.1. jsme u nich zabíjeli prase,ale jen zamával Tomovi z okna a řekl mu,že mu není dobře,v úterý 18.1.ho rodiče našli doma v pokoji mrtvého...

Nikdy nezapomenu na ten výraz,když mi to Tom přišel v úterní dopoledne říct v práci.....Umřel mu další blízký člověk během týdne..Všecky nás to sebralo...Odešel 25letý kluk,kamarád,rodinný přítel...

S Drobečkem jsme se rozloučili  24.ledna..Navždycky..Už se na nás dívá z nebeského obláčku..Snad je mu tam dobře..Chybí nám...