Po 3 týdnech venku
Už jsem musela..Vylézt z ulity,vyjít na čerstvý vzduch..
A kam myslíte,že vedly moje první kroky?Oseva to vždycky jistí...Za prvé to mám kousek,za druhé je to po rovince a nezadýchám se a za třetí už mi chyběli...Všichni.Vždycky se snažím aspoň chvilku se za nimi zastavit,když mám čas.
Daly jsme si s Leňou kafčo,prodiskutovaly všecko,co jsme chtěly..Dala jsem ji časáky na čtení.Naše hlavní téma-můj letošní nástup do Osevy na HPP-firma se rozšiřuje a já tu snad už zůstanu do důchodu...Takže se začátkem sezony začínám...Lhala bych,kdybych řekla,že se netěším .právě naopak.Tady jsem DOMA,tady jsem šŤastná,tady jsem mezi svými....Co víc si přát..
A jak jsem šla zpátky domů,tak jsem se kochala okolím a říkala si,jak je u nás krásně....
Zdeni, když je člověk dlouho zavřený doma, to si pak považuje procházky, viď. Já to měla taky tak, a když jsem byla poprvé venku v lese po dlouhé nemoci, tak jsem se zastavovala na každém kroku a prohlížela všechno, jako by to bylo poprvé. Moc se mi líbil příspěvek o "Mačetě" paní učitelce a vašem setkání. To bylo radosti, až mě to dojmulo. Měj se hezky Lenka
OdpovědětVymazat